Přicházíš s nápadem,
košem sazenek k tomu,
vše má být základem
božského Avalonu...
Oázy, která dosud
jenom snem byla,
s jediným cílem...
by choré uzdravila.
Ten nápad oslovil.
Tak půdu kypřím, čechrám,
ani podvědomí
se na odpověď neptám...
Začíná růst
malinké stromoví
s příslibem bohaté
úrody jabloní...
Najednou požár!!!
Překvapí. A všechno živé sžírá.
Samotná ruka sadaře
ho založila...
Neptám se na důvod...
třeba ani sám nevíš,
co vedlo ke škrtnutí,
co vedlo k podpálení...
Dívám se... Světlo mizí...
Dřevo ještě zpívá
o tom, že i takhle
to mezi lidmi bývá...
Sadem se line
šedá clona kouřová...
Hledám... jak mám
na konci začít od "znova"...
Přemýšlím... jestli mám
stromy sázet jinde,
ale tohle místo
mi nejvhodnější přijde!
Bude to těžká práce.
Na hodně dlouhou dobu...
Ale až jedno jaro
zavoní květy stromů,
třeba si přijdeš
sednout jen tak do trávy...
třeba si přijdeš
kmeny něžně pohladit...
A třeba nepohrdneš
bucláčkem s čajem vonným,
s tolik vysněným
nápojem jablíčkovým...
Je to hodně opravdové. Oheň sice vše zničí, ale popel zároveň zem zůrodní, takže lze začít znovu a jistě i lépe.
20.12.2005 18:41:00 | risik
Tohle určitě není pouhé ztvárnění zajímavého nápadu u kávy za sluncem prozářeného dne. Hodně věcí se dá zase napravit - snad i ten "požár založený samotným sadařem" - konec básničky tomu napovídá. Takové "požáry" však i dost bolí...
12.12.2005 18:44:00 | Mourek
Smutný příběh ze života. Vím jak dokáže zamrzet když nám někdo zničí to co nám dalo hodně práce, co jsme milovali. Ale tvá basnička je i o naději a o tom, že se nemáme vzdávat. Hodně mě oslovila. Je krásná. Má co říci
12.12.2005 08:33:00 | Skalnička
Oheň vše spolyká a zničí, jen ruiny a popel zbyde na požářišti. Jen silná osobnost, si řekne navždory osudu, dost, je čas znovu budovat budoucnost...
12.12.2005 08:30:00 | Krtica
věděla jsem že to napíšeš..za sebe i za mne!!
cítíme to stejné..jaždá možná v jiné barvě..ovšem na tom nezáleží..díky cecilko..i mé srdce pláče..a ústa zůstala jen v němé bolesti!!
12.12.2005 08:27:00 | šuměnka