Vzdávám se s tichými slzamy
a pláčem našich dětí,
chci něco jiného,
vždyť roky mi přibývají
a čas tak letí.
Bořím své vzdušné zámky
a chci jít po cestě sama,
děkuji za hezké chvíle,
také splnění, že jsem máma.
Víc neznám
a proto nechci už žádného muže,
nejsem naivní holka
ani kráska,
která po tvém boku tiše kluše.
Sbal si své věci
a nechtěj mě už znát,
já mám naše děti,
s tebou nemůžu
lživou pohádku už hrát.
Je víc začátků bez konců nebo konců bez začátků?Jestli čas nic nespravil,čeká tě začátek...snad lepší!Hodně štěstí!
02.04.2010 10:50:00 | modrá...
Moc smutný konec pohádky,ale někdy není jiné východisko.Hodně štěstí na další cestě.
02.04.2010 10:23:00 | CULIKATÁ
Trochu bolavé, ale zní to upřímně... děti jsou ale aj jeho, věřím, že je má rád, že je miluje. Má přecik na ně stejné právo... jako ty, vždyť s neshodami, hádkami, či s nevyjitím lásky ony přecik nesouvisí, nemohou za to... ač bolesti jsou tam, aj jinde... je to jen mezi dvěma lidmi... Tvé dílko je zamyšlenkové, docela dobře podané.
02.04.2010 10:15:00 | NikitaNikaT.