CHTĚL BYCH MÍT

CHTĚL BYCH MÍT

V korunách ztmavly už jehnědy
chtěl bych mít nožík, co míval jsem kdysi
ten malý, skřípavý, ten od dědy
a do kůr stromů ryl bych tvé jméno
a pod něj rysy tvého úsměvu
aby i po letech ptáci povšimli si
krásy tvé tváře v každé té čáře
a že jsem tu byl, bláznil a ryl
v jedné z těch chvil, od čtvrtka do středy
a bylo jim do zpěvu po všech stráních....

Chtěl bych mít lehkost Zengeho psaní
a pak místo spaní bych verše ti tepal
v prsa se bil a na srdce klepal
žes jedna z těch víl, jedna za život
co člověk potká, když osud se protká
se štěstím.....žes moje paní....

Ztichlým náměstím jdou zástupy nádražáků
co jim ku záchraně vlastních vraků
zbyly po kapsách jen holé šňůrky od padáků
a prázdné dlaně, vrásčité
jak papír od snídaně, podávané v bufetu
mě však, pokud se nepletu
patří celé nebe...
já mám totiž TEBE