Tajemství milenců

Když oheň v kamnech plápolá
a já mám ještě práci,
má milá na mě zavolá, co?
To znají všichni mladíci a starci.

Pojď domů,
je mi tu smutno bez tebe,
utíkej, pospíchej,
jsem jako slunce bez nebe.

Tak zanechám všeho
a běžím rychle k tobě,
sevřu tě v náručí,
slyším prudký tlukot našich srdcí,
pak svlečené šaty jsou po celém domě.

Mám rád tvoji krásnou tvář
a také ovšem tělo,
líbám tvá víčka, bradu, ruce,
vše, co chceš
a aby příjemně nám bylo.

Láska a milování k sobě patří
a pevně doufám bude stále,
kdyby však tak nádherná věc zmizela,
má lidstvo namále...