Láska a nenávist

Vedle sebe
a přitom vzdáleni na několik tisíc let,
láska a nenávist jsou si blízké,
stejně jak slova
ze rtů sladkých jako med.

Košilka na zemi
a vlasy dlouho nečesané,
hrnečky od kávy, postele neustlané.

Láska a nenávist,
ta slova mi v uších stále zní,
chci mít muže, krásný dům a bazén,
jak o tom každá dívka sní.

Co se to s námi jenom stalo,
dala jsem ti snad toho málo
nebo se mi to jenom zdálo?

Ne, nebudu truchlit a plakat navždy,
hlídat každý zvuk nebo hlas,
sedět a mrznout na chodbě od mramorové dlažby,
to nebudu, vždyť sílu najdu v sobě zas.

Koupím si novou krabici kapesníků,
vyhodím zbytek tvých věcí do koše,
zasadím muškáty na okně do truhlíků,
ať lidé vědí, že milá dívka bydlí nahoře.

Odložím tmavé brýle a plandavé svetry
budu se těšit ze života znovu,
vždyť svět je jedinečný a hlavně pestrý...