Medvídek

Hlídá tě když nejsem s tebou
nazýváš ho cizím jménem
každou noc když ruce zebou
zahřívá je svým plamenem.

Němá tvář jíž důvěřuješ
lehá s tebou pod peřinou
jednoho dne zalituješ
jak spáry mé plyš ovinou.

Budou drásat jeho srdce
až na slzy žárlivosti
zmírajícího milence
který nemá ani kosti.

Umlčím ho navždy z lásky
mučivé tisíci skřipci
aby i plyšová stvůra
pochopila jak moc tě chci

musí být o hlavu kratší!