Nevím, nevíš, nevíme...

Proč mám těď sama být,
když ty jsi v mých snech.
Proč jsi mě zanechal osudu,
dodnes se topím v tvých slovech.

Chybíš mi,
tak co na tohle říct.
Snad jen..neodcházej..
a stejně si pryč, tak jako
navždycky už budeš.

Zradil jsi mou duši
a nakazil muj život.
Nechtěla jsem trpět, ale dík.

Do budoucna vím,
že ač láska bolí
a bude navždy jen v mém soukromí,
za to prostě stojí.

Měj se a ješťě jednou děkuji.
Za hany, bolesti a trápení...