Pravá láska je věčná

Víčka slastně přivřená,
za nimi barevný ohňostroj rozkoše.
Těla slastí zmožená,
návody k milování hoďte do koše!

Láska se nedá naučit,
láska musí žít!
Jen pohled do očí,
vždyť už je věčnost znáš.
Najednou pochopíš!

Skeptik co tvrdil,
že spřízněnou duši nepotkáš,
svou sázku promarnil,
a ty se jemně usmíváš.

Po okraj slastí
plnila lásky džbán,
v čase, kdy dříve žil.
Věrnému srdci dlouho nepoznán,
šťastný, rozechvěle pochopil,
našel ji, už nebude sám.

Vesmírem bez břehů,
bloudí duše láskou spojené.
Oděné v jakémkoli rouchu
v neznámých tělech znovu zrozené,
vedeny nejmocnějším z lidských citů
neomylně jedna s druhou potká se.

A jejich láska, historií protkaná
neznajíc hranice vzdálených světů,
snílky a básníky tolikrát popsaná
je a bude tu na věky věků...