To, co se nestalo

Roztahuju křídla,
odlétám.

S pitím jsem to přehnala,
naši míru jsem neznala.

Odhazujem plachost,
ty jsi má slabost.

Nekonečné se vše zdálo,
někdy stačí tak málo,
ke štěstí.

Ta noc se nikdy nestala,
jen bolest hlavy zůstala.

Ne, ty nejsi rytíř,
jsi zamčený vikýř,
tak vzdálený.

Už jsem zpět,
dřív než v pět,
se vracím domů.

Vše se změnilo,
ikdyž se mi líbilo,
takhle žít.

Ale čas nemůžu zastavit,
nejde si vzdušné zámky postavit,
to jen v pohádkách smím.