Ač jsem se probudil do slunného dne
ač všechno kolem zdá se být nádherné
něco však schází mi ve štěstí tady
jsi to ty lásko má, už nevím si rady.
Z teplého pelíšku vylezl jsem sám
toulavé otázky dávám na seznam
večer než usnu začnu si číst
v duši je teskno když čtu ten list.
Za oknem měsíc pomalu proplouvá
smutek mi zatím nesmysly namlouvá
a tak se mi do snů vkrádají můry
jsou stále větší a hnusné jak stvůry.
Proč vlastně píšu tu tesknou báseň
chci abys věděla, že jsem ten blázen
co na tebe miláčku každý den myslí
lásku ti dávat chce srdcem i z mysli.