Procházím se po paprscích svítání
jak balerína v cestě do oblak
každý krok risk i napětí
/ však čeká tam prý drak /
a moje ztetovaná dračice mě k němu vleče
A vůbec nečeká, že by jí zachránil
A vůbec nedoufá v nějaká objetí
jen nese pergamen svou krví podepsán
/ to aby si ho přečet´/
že kdykoli je u ní v hvězdách zván...
Procházím se po paprscích svítání
jak balerína na provaze žití
každý krok naděje i strach
/ že drak mě do svých spárů chytí /
však moje ztetovaná dračice se odbýt nedá
A vůbec nemyslí, že by ji poranil
A vůbec nehledá naději v konturách
jen nese pergamen svou něhou zpečetěný
/ a to je celá věda /
On kdykoli v ní najde aspoň kousek ženy…
krásné procházení po paprscích Tvých slov!!!
20.11.2010 09:25:00 | xoxoxo
No už tě vidím!! Snažíš se balancovat,
bělostná minisukně, pekelné soustředění,
v pravici slunečník, tajený dech větrný...
(modlitba pro draky – aby šli zachraňovat)
No už tě vidím!! Snažíš se vyrovnávat,
koušeš si spodní ret, vědomé nadnášení,
zlehčuješ fyzično, ať tíha zemská sleví...
(asi jdu mezi ně s koštětem poletovat)
:oD
19.11.2010 15:24:00 | Cecilka