Anotace: Po tisíci letech. Ale dřív to asi nešlo.
Skývou chleba vyškrabáváš
poslední zbytky noci,
a Tvoje vrásky na čele
odráží modrá obloha.
Když města chodí pít,
Ty sedíš doma za stolem.
Nerytmicky vyťukáváš
písmenka na psacím stroji.
Mý mládí prý neomlouvá
neznalost Tvojí duše,
když perem válčím
na srdeční frontě.
Láska je ticho.
A sem tam
tlukot srdce.
S klidnou ozvěnou.
03.12.2010 21:46:00 NikitaNikaT.
Nádherné... vícero slůvek netřeba... děkuju za to krásné počtení, přišlo vhod. ST!***