Proutkař..

Zploštěný do stínu
přece dýchám
na zem se rozvinu
nepospíchám

stíním-li Tvým očím
spatříš léčku
když svůj stín překročím
měj k dárečku

pro štěstí, opravdu
pochopení
dřív, než Tě okradu
už mě není

copak Ti zmizelo
slané bylo
nepouklízelo
se, co zbylo

z nočního brečení
do polštáře
slzy usvědčeny
od proutkaře

jenž jako s proutkem stín
našel vodu
schopnost mu snad promiň
ne-li škodu