Anotace: a ještě dlouho budu...
Stále jsem tady pro Tebe.
Nevíš o tom, že svět se zbláznil.
Mé srdce se odvázalo,
spřádá přání jedno po druhém,
aby jsi pocítil stejnou touhu
státi se pavoučkem, býti mým srdcem polapen.
Pravda je trochu jiná.
Nezajímám Tě, jsem zralá žena,
nehodím se ke Tvé mladé tváři,
která do nebes tolik září.
Moje vadne uvadá, jsem jako růže řezaná.
Chvilku oči zasytí,potom však uschne vzápětí.
Chtěla bých býti květinou, co vzpomínky
na ni v srdci zůstanou.
Jejku... mám smíšené pocity, lehce píchlo mě u srdce, snad nesmím toliko chodit mezi řádky... celé dílko je pro mně hodně silné a zamyšlenkové, s jistou hloubkou, velkou upřímností... ale ... tvář není všechno, srdce, city, to, co se skrývá v nás... to je důležité. Víš, ač to sem nepatří, ale utrosím pár slov o tem, že někdy nás lidé soudí, soudí pro činy, pro minulost, pro chyby, pro zjev, ale zapomínají vnímat to, co máme uvnitř, jací jsme ve skutečnosti...
02.04.2011 18:16:00 | NikitaNikaT.