Srdeční záležitost

Ač možná daleký svět,
kde sýkorka občas zatoká,
ač možná menší než květ,
kam bzukot čmeláků doznívá,
je to roklina…a tuze hluboká,
co spoustu pokladů ukrývá…

Nekonečná prohlubeň,
v níž ztuhlé magma spává,
kde po pár pohlazeních
obrovskou náručí
v proudech vyvěrává,
bublá a hučí
čerstvě horká láva,
od rána do samé noci
bývám nakažená
tou nejkrásnější nemocí…

Obrovské končiny
a stopy známých šlépějí,
co blízkostí Tvou voní,
to jak rozezníváš
písně ztracených nadějí
a tryskový dusot koní…

To hříva zavlaje po vánku
a chřípí probudí studánku
do drobných záchvěvů,
to tvář se štěstím orosí,
že už nikdy nebude
den bez úsměvu
a tráva bez rosy…

Tolik nádherného místa,
kam perličky rozséváš
do jednotlivých síní,
i když možná jsme
oba trošku jiní,
patříme k sobě,
tím jsem si jistá…

Protože ses stal
mou srdeční záležitostí
v okamžiku,
kdy se mé srdce
přiblížilo
a ucítilo
ozvěny
a sílu
toho Tvého…