Blázen

Zahleděn v dáli
myslel jsem na Tebe,
oči Ti plály,
když hvězdy vešly na nebe..

Kouzelná brána
do světa iluzí
snad nezboří se zrána,
s poslední hvězdou nezmizí..

V srdci si uchovám
hřejivý pocit,
že jsem Tě miloval
uprostřed noci..

Že jsem Tě miloval,
vílu poblázněnou,
dlaně si ve Tvých hřál
a procházel tou změnou..

Změnou, že nejsem sám,
že jsi tu také,
že v očích úžas máš
a v ruce Saké..

Dáváš mi ochutnat
plnými doušky
ze sklenice ubývá,
pod očima kroužky..

Kroužky nevyspání,
kdy polštář Tě už vábí,
srdce se však ubrání
a dává prostor mládí..

A teď jsi daleko,
moře píseň zpívá,
tiše se vytrácí
má radost živá..

Duše je drásána
do morku kostí,
už nejsme Ty a já,
každý vítá jiné hosty..

A přece těžké je
odpustit tomu,
kdo vrazil neznaje
srdečního tónu..

Kdo přišel nepozván
s květinou růží
a vzal mi, co jsem znal,
měl hroší kůži..

Posbírám trnů pár,
co spadlo mu na zem,
byli jsme krásný pár,
já zůstal jsem blázen..