Protože dálka i čas jsou relativní...

Draze zaplatím za každý krok,
když balancuji na ostří nože.
Minuty tvoří týdny a ty zas rok
a dny se přesto vlečou dlouze.

Když jsi daleko...

Koukáme na stejný měsíc,
a on si zase mění tvar.
Neviděly jsme se týdny, snad měsíc,
přesto však tvoříme pár.

A tys stále daleko...

Lepí se nám smůla na paty,
když blesky protínají oblohu.
Myslím na tebe, copak asi děláš ty?
Jestli pak svou touhu přemohu...

Když budeš ještě dál než daleko...

A i když jsme občas v rozporu.
Lásko jsme jen akrobati,
stále bez sebe, pořád pospolu...

Překonáváme relativní vzdálenosti
a kdo ví, jestli se nám to někdy vymstí...

Snad nikdy, protože nikdy nebudeš dost daleko...