Chvíle ticha

Anotace: Jsou chvíle, kdy člověk neví, co dělat...a občas jsou ty chvíle delší než dlouhé...

Do očí koukám Ti zpříma,
dech se mi zpomalil, srdce prudce tepá,
nevím co provedou ústa Tvá hravá,
přilnu-li k nim v polibku.

V Tvých očích vidím mnoho jisker,
hrají a svítí mnohými tóny,
chvilku vážně a chladně,
po chvíli zvoní jak velké zvony.

Koukám do nich zblízka, nevím co čekat,
cítím Tě v náručí, má mysl neví co dělat,
touha mi říká, že mám Tě políbit,
rozum mi radí, nech ji raději být.

Dle čeho má se člověk rozhodnout?
Má své touze a srdci snadno podlehnout?
Cítím i touhu Tvou, pocity bídné,
rozum Tvůj říká Ti, to není ta chvíle.

Jak sochy co hledí si do očí,
stojíme proti sobě, bez dechu, bez tepu,
oba v očích druhého hledáme něhu,
minutu po minutě prostojíme se nocí.

A co pak ráno? Co byla ta noc zvláštní?
Byl to jen sen? Či jen měl jsem vidiny?
Cítím se poháněn divokou vášní,
vím že nic nezmůžu, tikaj mi hodiny.

I když pak sám, dýchám a žiji,
přemýšlím s úsměvem o té tiché chvíli,
o tom napětí mezi námi,
co udělat příště, mít Tě v náručí?