KDYŽ...

Anotace: moje úplně první báseň, byl jsem neuvěřitelně zamilovaný do slečny, které se teď ani nemůžu podívat do očí, do očí, které mi ublížily ale které jsou pro mě nyní stále inspirující a plné vzpomínek..

když
se na mě usmíváš,
jak umíš to jen ty,

když
mě sladce a dlouze líbáš
svými překrásnými rty.

když
zasněně hledím do tvé jemné tváře,
nevěřím svým smyslům ani sobě,

když
probouzím se bez polštáře
zamilovanosti je ve mně - díky tobě.

když
se tvé oči setkají s mými,
srdce mé přestává bít,

když
vybavuješ se mi pocity rozkošnými,
poznávám, jak krásné je žít.

když
slunce vychází,
chtěl bych tě hřát,

když
slunce zapadá,
nechci se tě vzdát.

když
necítím se nijak eXtra,
vždy pomůžeš mi z nudy,

když
každá barva zdá se pestrá,
vteřina bez tebe a ptám se: KUDY?

když
se do rtů koušeš něžně,
ztrácím rozum, slušné vychování,

když
uháním tvým směrem spěšně
s myšlenkami na naše milování.

když
už není jiné slovní definice mého citu,
miluji tě, mám tě rád, chci tě, jsi k sežrání,

když
nevím, jak ti jinak říct, co cítím,
ujišťuji tě, že o pomoc žádám básnění.

když
dešťové kapky na střechy klepou,
líbám tě a hladím,

když
nemůžu, a přesto chci, být s tebou,
milovat tě nepřestanu, to se klidně vsadím.