Vítr

Stydím se stydím za své přání,
chtěl bych být větrem milování.
Proudit po celém Tvém těle,
snad přijala by si mě vřele.

Chvíli být od moře a pak zas z lesů,
pohánět kupředu už lásku Ti nesu.
Prosycen vůní, dýchat Ti do vlasů,
hladit Tě na šíji s řetízkem z topasů.

Rozčeřit hladinu a přinést vláhu,
pohladit, polaskat, vyvíjet snahu.
Lehce Tě rozhrnout, pak zase uhladit,
malinko ošlehat a rozkoš polapit.

Chvíli být mistrálem, chvíli pak vánkem,
po krásném šumění, překrásným spánkem,
Vystlat tě obláčky, kde vlály by vlasy,
přitisknout k tělu, tvé křivky krásy.