Nevěra, která se nestala

Mizerný pustý ráno
tluče mi na dveře,
připomíná dotěrnou mouchu,
a já propadla nevěře.

Myšlenky plný vášně,
vždy když světlo zhasne,
neposlušný ruce, údy,
děsí mě ty zvířecí pudy.

Ráno už mi otevírá víčka,
budí mě povinnosti,
nevyžehlený prádlo,
přeplněná myčka.

Zapomínám na hříšný myšlenky,
na chlapa, který mi uniká,
jsem zase tou slabou duší,
co vlastní slzy polyká.

Hlavně, aby nikdo nepoznal,
co se ve mě děje.
Možná jsi mi trochu lhal,
ale mý srdce je plný tebe.