Anotace: Mozna ji jeste nekdy pozmenim ale i tak jsem se rozhodla vam ji tady dat
Začíná pršet
a já tady pořád stojím,
přestávám přemýšlet,
snad něčeho se bojím.
Jednou se směji,jindy brečím zas
kolik citů,vášní a emocí je v nás?
Ptám se proč šťastné chvilky
jsou ty krádké,
proč všechno krásné je tak vratké?
Proč nenávist,závist a vztek
z nás nechce vymizet?
Jedno si přeji touhu mám
Dotkni,dotkni se mě přece,
ale jen pohledem
jsem jen pouhý odraz v řece.
Zkus dotknout,
dotknout se mě.
Ale jen pohledem,
rukou to nejde ani jemně.
Vzdyť pokud vůbec jsem,
pak jako světlo
vyhaslé hvězdy jen.
Přesto dotkni,
dotkni se mě
alespoň pohledem...
Ahoj něžná a ohnivá krasavice, díky za návštěvu. Tvé básně zatím nehodnotím neb jsou pro mne moc starobásnivě psané, ale jsi mladá, časem se tvé básně zostří a prošpikují každodenním světem.
23.07.2006 20:27:00 | Tomáš Takový
Lidské city a tužby jsou neukojitelné a těžko hledat ventil pro ně, ale tahle báseň jedním z těch ventilů je, opravdu moc hezké, procítěné a zároveň s myšlenkou, není to jen báseň o slovech nic neříkajících. Opravdu moc hezké a povedené dílo a není vůbec potřeba na něm nic měnit.
22.07.2006 23:07:00 | Miro Sparkus
Myslím, že jde o platonickou lásku, z básničky je ta touha po prožitku přímo cítit a mě se to moc líbí..
20.07.2006 15:13:00 | janewe
ať dotkne se tě srdcem...
tím neublíží, možná oživí...
20.07.2006 14:46:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
děkuji Ti za komentář ke své básničce a přeji Ti abys nikdy nepoznala, co jsem tím chtěla říct. :o))
20.07.2006 11:45:00 | mamina
ahojky...ta je fakt nádherná..
dost z ní jde cítit ta touha :)
19.07.2006 19:21:00 | Zamilovaná do nezamilované doby