Anotace: je to zklamání, ale bohužel pro něj! Nechápu ho, jak může milovat zrovna mě!
Říkáš, že mě miluješ,
nechápu Tě, proč se tak zraňuješ?
Co na mě vidíš tak krásného,
že vyznáváš se z citu, tak spásného?
Snad oči, úsměv, nebo ... duši snad?!
Cítíš to silně, že necháš lásku v srdci plát?
Nechápu Tě! Jak můžeš milovat mě, dívku tak zkaženou?
Má slvoa odráží se s krutou ozvěnou.
Jak mám žít s tím cejchem viny??
Vždyť já jsem někdo úplně jiný!
Nechápu Tě, proč zrovna já?
Ty na mě nevidíš, jak moc jsem zlá?
Nechci Ti ublížit, nechci Tě ranit,
snažil ses proti lásce bránit?
Já nezasloužím si city Tvé,
musím žít ve své duši zlé!
09.06.2008 11:53:00 Azazen
Opět nádherná. Nebudeš tak zlá, když tě někdo dokáže milovat. Přemýšlej o tom.
Azazen
07.09.2006 17:46:00 Aaliyan
Vidíš a já, i přesto, že jsem taky neuvěřitelná potvora, můžu dělt co chci a stejně ve mně přátelé vždycky probudí tu opačnous tranu. Nech s ejimi vést. Přáteli, jsou víc, než jen lidé a umí kouzlit.
22.07.2006 09:34:00 Brenda Monique
Tuhle básničku jsem si "musela" zkopírovat přesně vystihuje něco co jsme si zažila.-)