Až tenkrát...
Až tenkrát...
Až dáš se v ráj anděly vést
kde čas neměří se časem,
u nebeských budu čekat cest
se slovy, co nezaznějí hlasem
zde v prostoru vůle trojjediné
předsudky ustrnuly v dáli,
nejen duše, i tělo naše splyne
by milenci věční z nás se stali
Já, strom, ty pták co hnízdí na něm,
že skálou jsem a ty v ní drahokamem?
ve vodu živou snad jsi se proměnila
co vodopádem tu skálu pohladila?
Ne, dva květy jsme na jediném stvolu
v lásky sepětí pokveteme spolu,
byť krásy prost zůstal snad ten květ
to sblížení lze i závidět
Pak milencům ukazujic cestu
tisíce květů vzešlých z naší lásky
co příslib naděje věrozvěstů
do dálných vstoupí krajů a měst
Tak odpověď nežádej na otázky
až v ráj se dáš anděly vést
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
no to jsou mi věci... 2x j.c., to vypadá jakobych něco pila, a já jsem jenom krásu hodnotila :-)))
20.09.2006 00:09:00 | ni.va
děkuji za nenápadné upozornění, že tu publikuješ(musela jsem se podívat, kdo mi hodnotil tak pěkně, za což díky)... začetla jsem se, líbí se mi tvé postřehy a básně
19.09.2006 23:35:00 | ni.va
Až jednou andělům vložím do dlaní své dlaně
a dotek jejich bude hmatatelně cítěný,
pak zcela poddám se... a spolehnu se na ně
a nebudu mít žádný kontakt se zemí...
a možná hlas můj s tvým beze slov, provázaně,
splyne v jednom jediném souznění...
až jednou andělům vložím do dlaní své dlaně,
pak dočkám se... jistého sblížení...
:o)
Opravdu úchvatná!!
23.08.2006 19:53:00 | Cecilka
