Ze Sevilly

Jsi krásný, Fernando, jsi krásný
až se mé srdce zastavuje
máš snědou tvář, i jasnou jako měsíc
pro tu tvář už nevím kdo jsem
nevím, že jsem Soledad, jen vím, že jsem sama
jsem sama -
dne a noci se ptám kdy tě uvidím
a kdy mě tvá ústa políbí.
Ach, kdy mě tvoje ústa políbí?

Znám dívku ze Sevilly, která tě měla ráda
tvé oči jí zářily do snů i do života
jmenovala se Rosita Blanca.
A když šla do nebe, ty jsi jí řekl:
s tebou umírá štěstí -
A jestli umřu já, ty mi neřekneš
to co jsi řekl jí : Rosita Blanca,
s tebou umírá štěstí -
Ach, s tebou umírá štěstí, Soledad ze Sevilly