Procitnutí
Procitnutí
Anotace: nevím, jestli to sem dát či ne.. nepsala jsem to já, na básně totiž moc nejsem, ale někde jsem to četla a šíleně se mi to líbilo, tak jsem se chtěla podělit..třeba se vám bude líbit
Až jednou octneš se úplně sám
bez víry v přátelství, s bezpočtem ran.
Až nebude nic,
proč chtěl bys žít,
pak teprve poznáš,
jak strašné je chtít.
Chtít někomu lásku svou za jeho dát,
chtít někomu věřit a při někom stát.
Vědět, že za tebe bude se prát,
že nezradí nikdy a pomůže rád.
Teď už snad chápeš,
jak žiji já.
Že jen tobě patří,
myšlenka má,
že chybíš mi více
než chleba a sůl.
Mám na duši rány
a srdce jen půl.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk12.05.2007 21:21:00 s.e.n
Ta báseň je moc hezká.Body ovšem patří autoru.
Když,tak ho uveď.Nebo jestli jsi přebrala jen námět,jak mi to připadá,tak to nevadí.Zveršovala jsi to Ty.
12.09.2006 18:53:00 Epona
Nedivím se ti, je to opravdu nádherná báseň, ale nevím jestli uveřejňovat ji bez autorova vědomí a souhlasu je správné.