Procitnutí

Anotace: nevím, jestli to sem dát či ne.. nepsala jsem to já, na básně totiž moc nejsem, ale někde jsem to četla a šíleně se mi to líbilo, tak jsem se chtěla podělit..třeba se vám bude líbit

Až jednou octneš se úplně sám
bez víry v přátelství, s bezpočtem ran.
Až nebude nic,
proč chtěl bys žít,
pak teprve poznáš,
jak strašné je chtít.

Chtít někomu lásku svou za jeho dát,
chtít někomu věřit a při někom stát.
Vědět, že za tebe bude se prát,
že nezradí nikdy a pomůže rád.

Teď už snad chápeš,
jak žiji já.
Že jen tobě patří,
myšlenka má,
že chybíš mi více
než chleba a sůl.
Mám na duši rány
a srdce jen půl.