Procitnutí
Procitnutí
Anotace: nevím, jestli to sem dát či ne.. nepsala jsem to já, na básně totiž moc nejsem, ale někde jsem to četla a šíleně se mi to líbilo, tak jsem se chtěla podělit..třeba se vám bude líbit
Až jednou octneš se úplně sám
bez víry v přátelství, s bezpočtem ran.
Až nebude nic,
proč chtěl bys žít,
pak teprve poznáš,
jak strašné je chtít.
Chtít někomu lásku svou za jeho dát,
chtít někomu věřit a při někom stát.
Vědět, že za tebe bude se prát,
že nezradí nikdy a pomůže rád.
Teď už snad chápeš,
jak žiji já.
Že jen tobě patří,
myšlenka má,
že chybíš mi více
než chleba a sůl.
Mám na duši rány
a srdce jen půl.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Ta báseň je moc hezká.Body ovšem patří autoru.
Když,tak ho uveď.Nebo jestli jsi přebrala jen námět,jak mi to připadá,tak to nevadí.Zveršovala jsi to Ty.
12.05.2007 21:21:00 | s.e.n
Nedivím se ti, je to opravdu nádherná báseň, ale nevím jestli uveřejňovat ji bez autorova vědomí a souhlasu je správné.
12.09.2006 18:53:00 | Epona
