Ráno sychravé zaryje se pod kůži
a kapky rosy zvolna stékají po růži.
Kapky rosy, jak třpytivé slzy žalu,
jenž vyrazí, když srdce je plné bolu.
Tiše se díváš a slunce vychází,
tiše jen tiše zlo už odchází.
Jsi jako růže, jenž bolest svou,
v květu má dobře ukrytou.
Kdo k tobě blíž chce proniknout,
ten narazí, trny jsou tvou záštitou.
Před city vždy umíš ladně uniknout,
kouzlo máš, však lásku dobře ukrytou.
Je mi líto toho,
kdo lásku svou skrývá...
Nikdy není lásky dost a mnoho...
Kdo dává ji, ten se usmívá...
23.11.2006 22:18:00 | Koprtinka
..jé a budu jedovatka jedovatá...
..oprav si tam třpytivej přeťuk... :o))
19.09.2006 21:21:00 | Cecilka
Mně rosa dává spoustu síly,
jak polibky, co zabarvily
rty do nachova...
A trny? Možná na obranu
proti tomu, kdo chce dát ránu,
ten se pobodá...
;o)
19.09.2006 21:20:00 | Cecilka