Naděje, co zabíjí...

Anotace: ...

Dívka v nedůvěře ukrytá,
slova lásky před ní zakrytá.
S němou prosbou v duši,
snad slunce odmítání tuší.
Snad spálila se do vlastního žalu,
přemožena myšlenkami davu.
Jsi jak bílá nebesa,
kam jsem byla přenesena.
Avšak podníž v beznaději,
nechci rudých růží naději.
Pokryl ses do kameného pláště,
snad zabila tě kapka záště.
Strmé výšiny nás rozdělily,
naše srdce daleko oddělily.
Myšlenkám se nelze ubránit,
před láskou se nelze zachránit.
Sadká naděje je jak vražedný nůž,
a to poslední co uslyšíš je pouhá růž.
Tvůj dotyk na mém těle,
stále bude žít tak směle,
stále v tebe doufat,
a k tobě se toulat,
jako moje srdce,
co nikoho jiného nechce...
Po tvých dotykách toužím,
láskou k tobě se soužím.
Vidím tvůj odraz v zářích svíc,
teď už bych však chtěla daleko víc...