chvíle těžknou
a prstama dlouhejch nocí
gumujou tvoje sliby
bejvalý
jen vůně lásky
zůstala v záclonách
a smutek
ten se těžko větrá
zavážu si oči
aby ses tolik nevysmíval
mý pošetilý duši
a zavážu i Tobě oči
abych ani já neviděla
všechny ty nevyřčený výčitky
stejně tu budem
oba
otočený zády
ke svejm vzpomínkám
kráčet vedle sebe
ale každej po jiný straně života
se zavázanejma očima
a s rukama
zarputile ponořenejma
do měkký nevědomosti našich kapes
"vůně lásky
zůstala v záclonách
a smutek
ten se těžko větrá"
Dokonalost sama.
Žasnu, kam chodíš na ty úžasný obraty...
22.11.2006 10:01:00 | Ollie
I kdyby byly oči zavázaný,
i kdyby ruce v kapsách bořený,
stejně se duše neutají...
v auře je její znamení...
no vidíš... a mysli si o tom, co chceš,
takhle nějak se dají lidi vnímat...
i na dálku... i "po drátku"...
nemohu "Marině" nabídnout víc, než to,
co už jsem jí nabídla nesčíslněkrát...
neslyší, nevnímá... chudák...
je mi jí opravdu líto, ale víc udělat nemohu...
ona sama nechce...
16.11.2006 18:05:00 | Cecilka
Rozárenko, moc Ti děkuji za milý komentář, fakt mě potěšil. A já už vím, že Ty víš, že já vím, že skutečná láska existuje, a že díky té mojí, v ni nikdy nepřestaneš doufat. Ta cesta hledání je leckdy dlouhá, ale nikdy ji nevzdávej, i kdybys byla někdy i nešťastně vdaná a měla už děti... Ale zapamatuj si, že hezká láska nepřichází, dokud jí neuvolníš srdce, dokud ho nezahojíš od té bývalé... takže všechno chce svůj čas. A život nám to někdy trochu komplikuje... :-)
13.11.2006 07:52:00 | Levandule
mám ošklivej pocit, že jednou budu psát podobně laděný věci...kéž by to bylo zadlouho
08.11.2006 20:33:00 | Trdlo