Počkej. Stůj!

Tma se mi směje do očí,
jen stíny světla probouzí mé vědomí,
vítr fičí, voda klokočí
a náhle v uších co si zazvoní.

Je to smích z Tvého úsměvu,
energie ze tvých žil,
náhle je mi do zpěvu,
to adrenalin se do mě vpil.

V myšlenkách si promítám,
stokrát tisíc chvil,
jak Tě nežně objímám,
jak jsem s Tebou byl.

Doteků pár na dosah
a světlo vytlačuje stíny,
nenechám Tě na pospas,
dík Tobě už jsem silný.

Rozbřesklo se světlo tmou,
jen pocit horka ze Tvých rtů,
běžel bych hned za Tebou
tak na mě počkej, stůj.