Alegorická

sedíme v kočáře
vypolstrovaným štětím
a já s falešným úsměvem
vím, že nesmím
prostě nesmím

na rukou pouta máme
ty i já
pro nedostatek času
trať se zavírá

řítíme se k srázu
v tom kočáru štěstí
a brzdu záchranou
potřebujeme spíš než pěsti

stejně se zřítíme
tak co naplat
možná by stačilo
trochu se chápat

...