Bloudíme ve snech z nočních chvil
na louce plné hebkého okvětí
ve vzpomínkách z posledních sil
prolínáme lásku v nekonečné souvětí.
Pod něhou a čistotou nočního závoje
vytváří osud linku, která nestaví
naše láska míří do boje
prosíme snění, ať nám vše napraví.
Pálíme mosty dlouhých odloučení
z letitých střípků stavíme svět
na palouku života, kde zatím nic není
budujem něco, jenž vyroste v květ.
Hledáme se tam a možná i tady
s rucema nataženýma vpřed
dobitím kouska uzemí, budujíc hrady
ach má lásko je to nekonečný mnoha let.
Hledáme se stále
v našem lásky plném sále.
"Pálíme mosty dlouhých odloučení... budujem něco, jenž vyroste v květ." Krásně krásné :-)
18.07.2012 23:26:42 | Jiřina