Ať
Ať
Ať chceš či nechceš
smítka prachu padají mi stále do očí
jak mou můrou noční
kdy vzdávám se života chtíc či nechtíc
Ať chceš či nechceš
kůže ze staletých bolů praská děsem
má láska je jen zvěrstvem
kdy chátrám chtíc či nechtíc
Miluj mě a pro sobectví
co je ti vlastní
mě pohřbi s laskavostí
.... v duši co láskou je mi vlastní.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Tam dole, ve třetí sloce - to slůvko "vlastní" jak se opakuje, není to divný? Nevím, je to Tvoje báseň, ale tohle na mě působí jako překlep.
No a jinak se mi to docela dost líbí, podle mě - dobrý název, slova jsou sice taková zamilovaně tradiční, ale přesto je to zase jiné - a milé na čtení. Si myslím. A dávám ST.
KŠ
;-)
15.08.2012 20:59:46 | Kropydlína Škopounová
Děkuji za komentář :) jsem ráda, když někdo reaguje.
Báseň je má, to opakování mělo zdůraznit těžknutí mého "vlastní" a toho, co je vlastní druhé straně. Je to takový těžkopádní rým aa, který v tu chvíli měl vystihnout i "básníkovu" zoufalost.......takže asi tak ;)
Veselé literování, D. :)
15.08.2012 22:25:55 | Lexisa
