ospale okrádám den
o těch par chvil co zbývá
hromady peří na rukách
naboso
někde tam venku
hejna tiše
hvězdám snad naoko
zacloní výhled
mávnutím
těch pár osamělých
co městem kráčí
spěchají domů samotou
vykřičet loučím vyhořelým
touhy
mé oči vzhůru vzpomínají
bylas tam
svolná k doteku
tvůj úsměv dobyl vrchol zrádný
polibek zahnal první mráz
…… jen tak si stála