Niterní rozhovor

Anotace: Delší dobu jsem si chtěl napsat něco, kde bych si povídal sám se sebou. Až to na mě jednoho večera konečně přišlo.

Buď pozdraven, člověče, schránko mne nesoucí.

Vítej zpět, srdce mé, podstato ve mne dřímající.

Vyjadřuji ti tu svůj letmý povzdych,

jsem si dobře vědomo činů svých,

však nenašlo jsem v nich žádný hřích,

že zas a znovu tvá hlava nespočine brzy v říších snových..

Cítím, srdce mé, volání tvá prosebná,

vždy jsem ti byl služebníkem věrným,

neboj se a vyjádři tu skrze slova malebná,

jak otevřelo jsi se dívce s úsměvem přenádherným.

Očarováno jsem a nemohu jinak než pravit,

že znenadání svět okolo mne začal se do krásných tónů barvit,

stačí i jedno letmé pomyšlení a znovu začnu divoce bušit..

Nemohlo jsem už déle nést to břímě těžké,

oněch slov dosud nevyřčených..

Děkuji ti, že jsi mi dal prostor v době brzké,

abych mohlo vyjádřit pár slov zamilovaných..

Neloučím se s tebou na dlouho,

však díky ní o mne teď víš každým momentem,

já jsem a budu poblázněno,

vždyť ty sám cítíš, jak silným hořím citem.

Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi tu zpátky,

ani nevíš, jak jsem rádo, že jsem zpátky,

ani nevíš, kvítí mé, jak jsme rádi,

že jsi tu s námi..