Rozchod

Anotace: Metafora z rozchodu

Vítr si hraje s oblaky,
krásně a volně fučí.
Vítr si hraje se stromy,
něco mi můj život ničí.

Ptáci létají nad zemí,
dávají znamení deště.
Jen bojuj a žij mé svědomí,
jen nadechni se ještě.

Tys byl ten kyslík, co já dýchala,
ten vzduch, který mi chybí.
Tys byl ten vítr, co já slýchala,
ty a ne nikdo jiný.

Já vidím růže v zahradě,
já slyším plakat nebe.
Jak ony kvetou nádherně,
a já umírám bez tebe.

Poslouchám tóny mědi,
když na klavír já hraji.
Já bez tebe tu sedím,
tomu se tiše směji.

Tys byl mé slunce, když padal déšť,
tys byl můj měsíc, když přišla noc.
Nechci to břemeno nést,
já prosím, žádám o pomoc.

Tvoje srdce mi do uší každou noc hrálo,
já rytmus ten milovala.
Proč se to jen stalo?

Když jsi mě hladil a básně šeptával,
ta slova tvá mi v uších zněla.
Ach pamatuješ, co jsi mi říkával,
já tohle navždy chtěla.

Ty do očí ses mi podíval,
tvá ústa s mými se střetla.
Tys za ruku mě vodíval,
pod paprsky denního světla.

Pamatuji si tvůj úsměv,
ten krásnější než lilije.
Já už nechci slyšet jen posměch
a slova, kterých člověk lituje.

Každou noc ve snech tě vidím,
bojím se, co když mě osud zavrhne.
Já představy mám, jak u tebe slídím,
a vidím tvé oči zavřené.

Ty máš mne rád,
já přec vím.
Tys cítil ten chlad zlomeného srdce,
však já ti něco napovím…

Já miluji tě, já a nikdo jiný,
jsem naivní, vím.
Tak mě jen prosím nezavrhni,
já o tobě každou noc sním.

Už černý závoj padá na nebe a okolí,
já vzpomínám na tvá konečná slova,
cos řekl mi v pokoji.
Jen tebe, můj milý, jen tebe miluji.