Noční veršování
Noční veršování
Občas verš je to jediné co zbývá,
když duše šílí a rozum nedá spát.
Taje v sobě člověk skrývá
a na očích je mu to znát.
Hodina duchů dávno v zapomnění,
když ke klávesnici usedám.
Pro tebe,pro tvé pochopení
teď své "já" ti odevzdám.
Lásku co rozžehla jsi znenadání
a vlila do mých žil.
Pro tebe, mou přenádhernou paní,
o které jsem dosud pouze snil.
V hnědavých tůňkách topit se bez váhání
a hledat v nich duši tvou.
Padat na kolena, když bez zamávání,
ukryješ přítomnost svou.
Verš k verši ve sloku se pojí,
sýček za oknem jinou starost má.
Miluji tě jsou slova co nás pojí,
teď je teď a budoucnost.......snad spolu nás přivítá.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskJako nápad a námět na báseň je to pěkné, ale zasloužilo by si to trochu lepší zpracování. Rýmy jsou poměrně jednoduché a rytmu básně nemůže být ani slov. Více promyslet slova k vyjádření, neveršovat za každou cenu a vyhnout se rýmům viz. třeba první celá strofa... zkus rýmovat s různými slovními druhy a také bych si dal trochu více pozor na ten rytmus. Asi nejhůře to je ve čtvrté strofě.
Ale jak říkám, námět je pěkný, zpracování průměrné, verše slabší průměr, nicméně i tak jsem to přečetl a stálo mi to za koment, takže v tom je zřejmě něco skrytého... :-).
28.02.2013 09:37:09 | Miro Sparkus