Prší

prší
ten chmurný vrtoch jara
kdy zalévá už dávno zalité
a tráva víc růst nemůže
měl bych něco dělat
ale nic se mi nechce
sedím, zírám do zahrady
a vzpomínám na Ty
co mě kdy měly rády
jak člověk zapomene
a déšť všechno špatné smyje
jen vůně třešní, smích z lásky
mířený
do paměti se vryje
za ten deštník
jsem teď vděčný
hodí se velmi do dnešního dne
kdy prší
a nepřestane