Polibek

Do ranních červánků
píšu ti psaní,
co letními vzpomínkami,
tak sladce voní.

Necháš ho nedotčené,
nechceš vložit ruce do soukolí.
Bojíš se svých citů,
a možná i těch mých...

Já vím, vždyť láska tolik bolí.

Jestli nemáš odvahu ho číst, nevadí...
Jen ho roztrhej a spal,
aby polibek, co vložila jsem pro tebe do obálky,
v ohni zatřepotal křídly,
a rozplynul se v nebe, v dálky.

Až uslyšíš tiché zasyčení,
tak se nelekej,
uvidíš bílý obláček, ucítíš letmou tíseň,
jen lásko zašeptej,
a poodhrň záclonu v okně svého pokoje,
věř, že promění se v píseň,
a v tónech tklivé melodie popluje ke mně zpátky,

kde tiše položí mi do dlaní nepřečtené řádky.