Nad něžnou krásou až dech se mi tají

Nad něžnou krásou až dech se mi tají, 
vidět tvou tvář, snad kámen sám by změk, 
čas běží dál, nač myslet na zítřek, 
když rty tvé se tak sladce usmívají 
a tolik, tolik žádoucí se zdají. 
Vychutnávám si sladký polibek,
nad něžnou krásou až dech se mi tají, 
vidět tvou tvář, snad kámen sám by změk.
Ač krásné věci vždy svůj konec znají, 
a na to věru není žádný lék, 
nechci se trápit ani cítit vztek. 
Myšlenky kladivům se podobají, 
nad něžnou krásou až dech se mi tají…