Nic a ty

Nic bylo všude, až jsem se zalknula z toho ticha a ozvěna mých myšlenek překonala nářek poledních zvonů.

Odrážely se uvnitř mé hlavy a já se musela držet, aby se neotevřela má ústa a ten rachoat nezaplavil celý svět. 

Hledala jsem dlouho a marně píseň, která by přehlušila ty nechutné zvuky. Avšak nic mě dostihlo a já se topila. 

Najednou, v temnotě mého já vysvitlo světélko a já překvapeně zamrkala - byl jsi to ty.

Má ústa se pootevřela a v polibcích, hezky po malých kouskách, jsi mě vyslyšel.