Trýzeň

Je to pocit trýznivý,

když člověk člověku chybí.

Celý žíznivý,

po objetí.

  

Proto stojím trochu dál,

a blížím se pomalu,

protože bojím se toho,

co miluju.

 

Toho, že strádat budu,

že osamělá domů půjdu.

Protože to bolí moc,

když spolu nejsme noc co noc.

 

Nejsme spolu mnoho času,

proto nedaří se tomu klasu.

Tomu, co pěstujeme a říkáme mu vztah,

tomu, co nás do sebe vtáh.

 

Cítím jak ten klas roste, jak daří se mu,

to je tím, že spolu dáváme, mu něhu,

že o něj pečujeme a učíme se tak žít,

společným krokem v životě jít.

 

Když bouřka je a prší silně,

cítím jak chudák klásek vadne.

Náš vztah, naše úsilí,

naše emoce plamení.

Každý náhle, jakoby něco jiného chtěl,

jakoby nejradši, sám pryč šel.

 

Nenávidím ty chvíle, kdy proklínám tě,

nenávidím ty, kdy miluji tě.

 

Bolí to moc,

a bolí to stejně,

ta bezmoc,

neodejde.