Anotace: ... opět jedna báseň o mé platonické lásce jaro/2016 ... Ty její oči .. ty oči .. V nich jsem se tolikrát topil .. pomoci mi nebylo .. tůňky bezedné, avšak vábící k ovlažení .. k osvěžení .. Vždy znovu a znovu v ně jsem se nořil .. znovu a znovu ..
Upamatovati se snažím dne, kdy Tvé oči jsem prve zřel,
obdivuji se každou chvíli mého bytí jejich smyslné to kráse.
Touhou lačnou jejich spatření jsem od těch chvil v nitru vřel,
znáti to bylo na mém pohledu nesmělém a chvějícím se hlase.
Upamatovati se snažím toho, kdy Tvou krásu jsem prve zřel,
ta, díky níž jsem v Tvém srdci pevně lapen, v jeho kouzlu jatý.
Bez něhy hlasu Tvého, libě mi znějícího, den můj mi mřel,
neboť jsi mého života smysl, jenž bytí mému je toliko svatý.
mám to stejně ;) Krásná!
17.02.2019 22:22:16 | Aura
Když pohled napíše do očí průtrž mračen... a žbluňk.
Totální a bez záchranného kruhu.
14.02.2019 19:06:48 | šerý
Pane kolego, děkuji za trefný komentář .. Jako by jste mně u toho sledoval. :-D ;-)
14.02.2019 20:48:12 | Jean-Paul Simon