Až mě chytíš do své pavučiny
a opředeš mě do nitek,
začneme si spolu hrát,
bez hádek
a výčitek.
A budeme si povídat
o tom, co trápilo nás,
zachumláme se do peřiny,
až zastihne nás mráz.
A budeme se spolu smát,
a přát si,
abychom nikdy nepřestali.
A pochytáme nitky vzpomínek,
svážeme je v pavučiny,
zaženeme temné stíny,
a budeme žít,
bez strachů a podmínek.
Vidím, že jsem první, kdo mohl zhlédnout Tvé verše a učarovala mi jejich lehkost, vykouzlila mi úsměv na rtech ... ST.
21.07.2019 19:35:39 | Jean-Paul Simon