Ranní vážení

Anotace: Monolog rozespalé mysli po ranním odchodu

Smích tichou nocí zní,
jak světlo v mlze vyniká.
Kdo může ještě sní,
realitě tak uniká.

Teď rosa mi do tváře padá,
studí a je protivná.
Unikám s hbitostí hada,
rána bývají podivná.

Poeticky monolog v hlavě mi zní,
vyprávím si o svých snech.
Hlava jak papír dopisní,
zahalena je v polosnech.

Než utřídí se mysl,
tak jak je zvyklá být.
Dochází mi jaký má smysl,
být tady a žít.

První myšlenka patří tobě,
pak přes den ještě mnohokrát,
myslím na tebe v každé době,
jak Alibaba na poklad.

Dojde mi že středem jsi mého dění,
s tebou den končím i začínám.
Zálibou je příběhu našeho čtení,
jen občas se z toho módu přepínám.

Nesoudím zda správně to je,
nebo bych ubrat měl.
Jsem rád součástí lásky boje,
mám to co jsem tolik chtěl