Pro tebe

Život můj navléká ti korálek štěstí za štěstím 
Vidíš mě, jak nutím tě být pro tebe i mě hezkým? 
Pyšně se nosím též,
bych mohla rozdávát životní příběhy

Stačí úsměvy, pohladí duši
dát peníz do kasy pro chudé děti, to se fakt musí
Pozdravit, dát kus řeči se sousedy, úsměvy nešetřit, pomáhat hladovým, 

mít pro vše rozumné nadhledy

Barvy duhy pod nohy dala bych všem, pro lidské štěstí pro každý prožitý den

Křehké jsou rána můzy
v šedočerném plačtivém ránu, kapka padá za kapkou a než se stačí rozednit, už verš mate tvojí hlavu,

než zapíše se k tvojí slávě,

bůh ví pro koho

Je však krásná... jak osvícená fotka, fotografa, focena ve zlaté hodině

Ze spánku na mechu,
můžeš být šťastný,
když cítíš dech z lesů,
za nic na světě nechceš nic vědět, o čase z pracovních procesů

A kolem nás pořád je tolik krásy!

Také to vidíš?
Vždyť ty jsi součástí mojí rodiny, mojí spásy

S tebou svůj život pojím, hostím tě svým tělem, raduji, prosím, rmoutím

Za to všechno já, uspořádám ti hostinu a výstavu z mých milých úsměvů