Až

Až přestaneš psát na mé tělo, už po mě hlad mít nebudeš
Ve zdech náhle bude ticho,
to ticho bude bez dotyků

Tam láska lásku
pořád bude střežit, jak
maják v rozbouřeném moři,
zbloudilá, bojí se,
že tě pořád bude hledat

My obět své lásce přinesem,
to život přece snese,
co pak ale bude s námi,
až své stáří neunese?

Touha tvá zatím zalívá mě, květina v Rudém moři jsem,
A co pak?
Zatím vážně nevím,
osud nejde změnit

Pozlacené prsty máme
a v dechu ještě hodně vzdechů,
takže jedeme dál
Lože bez diváků