Nechávám prsty se topit,
ve tvé kůže vůni.
Sám již tolikrát opit,
pocitem co v mysli trůní.
Poražen do dlaní ti padám,
měkký jak vosk hořící svíce.
Oddaný jsem tvým vnadám,
jak sen svitu měsíce.
Odolnost jak šaty z ramen panny,
padá k zemi bez odporu.
Srdce otevřelo brány,
dvěma duším k rozhovoru.
Budeme létat spolu jak se dá,
průniky snů a znamení.
Pohlcen zcela v lásce jsem i já,
když odpočíváš mi na rameni.
Skvělá, plná hezkých obratů. Kdybych musel vybrat, tak třetí strofa nejlepší. A taky ten konec - odpočíváš mi na rameni. To si hned člověk dokáže představit :-)
16.03.2020 14:46:01 | Schíza
Paráda, líbí se mi.
16.03.2020 10:54:11 | Rainbow
Tak takhle vypadá býti na jedné vlně s láskou. A přát si jen, "ke břehu ať je daleko... předaleko."
16.03.2020 10:48:54 | šerý