Hlasy
Hlasy
Naše hlasy v membránách.
Kosatčiny tóny v hlubinách.
Kde vzaly se? Čím jsou?
Čeho se kosatky tam dole tolik bojí?
Žár. Žár a zima. Hlubina a Slunce.
Dopálí tam to Slunce nejvyšší?
Musí z čeho žít. Myšlenky naše.
Hlubiny naše – láska naše.
Jako harpuny bojíme se noci.
Ty těžké černoty kdy vše je lehké
ale táhne nás to více do tmy.
Tma víc než smrt. Smrt není tma.
Láska tma je. Žízeň tma je.
A nocí přibývá. A světla ne.
Kosatko s černým bříškem
Potřebuji bělmo tvého hřebene.
Vím, že někde ve tvé dimenzi černého moře
potřebuješ bělmo mého bříška.
Splynutí.
A musíme přebrodit ty temné pláče.
Ty řasy pletoucí se do ploutví,
slizké, lživé jako užovka.
Někam kápne ta bílá.
Někde bez úzkosti pluje si
naše Bílá Velryba
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Návštěvnost
