Sny

V ranním chladném tichu,
chtěl bych šeptat do ucha,
slabikami smíchu,
srdci které naslouchá.

Chtěl bych ti lásko říct,
o příběhu z mých snů.
Co je však pro mě víc,
než spestřením zlých dnů.

Co hvězdy kreslí na víčka,
nocí temnou potají.
Slunce pak vybarví človíčka,
teplem co jiní neznají.

Zničený vystoupím ze stínů,
do záře tvého moře.
Vlnkou pohladím hladinu,
jež odívá tvé tělo spoře.

Smyji stopy z tvojí pláže,
teplem rýmů upřímných.
Tóny anděla co káže,
o snech ve skříních složených.

Z nich každé ráno jeden beru,
s kousky lásky voňavých.
Jasno mám pak v každém směru,
o smyslu tvých očí modravých.